Ledová princezna - 6. kapitola

19. září 2015 v 17:26 | Ariven |  Ledová princezna
Ha, tak tohle jste určite nečekali! Ale je to tak, po více jak měsíci je tu konečně 6. kapitola. Co k tomu říct... Omlouvám se za tak dlouhou přestávku, ale tohle jsem nemohla betě poslat dřív, než jsem dopsala 7. a 8. kapitolu, protože jsem až do poslední chvíle nevěděla, co bude v jedné kapitole a co už v další... Ehm, a pak, když už jsem skoro odesílala, něco mě popadlo a já asi tak polovinu téhle kapitoly úplně přepsala. Jsem si jistá, že k lepšímu.
Doufám, že jste po takové době nezapomněli a snad tu stále je někdo, kdo si pokračování Ledové princezny rád přečte...



I když ještě zbývalo pár hodin světla, zastavili a utábořili se. Jeli celý den, jen s pár přestávkami, aby neuhnali koně, tak se shodli, že se nic nestane, když si dopřejí trochu odpočinku navíc. Kromě toho, byla to jejich poslední noc na ergaratském území.
"Tak zítra je to tady!" zahlásil Tilraen, když sebou praštil do trávy a vytáhl si z brašny kus sušeného masa.
"Konečně začne pořádná sranda." Malara si spokojeně promnula ruce. "Schválně, jaký to je, cestovat přes Daeron jen tak, víceméně jako obyčejný lidi?" Nejdřív to zamýšlela jako řečnickou otázku, ale nakonec se tázavě - a vzhledem k povaze jejich předešlých rozhovorů snad i trochu nejistě - podívala na Lexian.
Ta pokrčila rameny. "Celkem v klidu. Při vstupu do měst probíhá namátková kontrola. Pokud na cestě potkáme nějaké vojáky, taky se můžou vyptávat, ale to se moc nestává."
"Městům bude lepší se vyhnout," řekl Arath.
Tilraen nepříliš nadšeně přikývl. "I když vyspat pro jednou v hostinci místo tohohle," ukázal rozmáchle kolem sebe, "by bylo taky bylo fajn."
Proti tomu nemohl nikdo nic namítat.
"To teda," souhlasila Malara. "Přes den do měst přichází dost lidí, takže aby vytáhli ke kontrole zrovna nás..."
"Hm. Nakonec, pro jednou to ničemu neublíží," souhlasil Arath.
Lexian přikývla, i když nemyslela, že by na jejím názoru ostatní nějak záleželo. Sama by se městům nejradši vyhnula, aby měla celou tuhle cestu co nejrychleji za sebou, ale musela uznat, že představa teplého jídla a postele v hostinci byla lákavá.
"Takže jedeme kolem Engilu a Tallesu," pokračoval v plánování Tilraen. "A mně je úplně jedno, ve kterém z nich zastavíme."
"Engil je blíž," odpověděla téměř nedočkavě Malara.
Shodli se tedy, že stráví jednu noc v Engilu a všichni se začali těšit, jako kdyby je město čekalo už zítra, hlavně pak Malara se zdála nadšená jako vesnické děvče před první tancovačkou.
"Teď ale hlavně doufám, že dneska v noci nepřijde něco, jako ta... věc včera," řekla po chvíli. "A ráda bych věděla, kdo to na nás poslal."
"Ještě než se zeptáš, ne, nebyla jsem to já a nic o tom nevím," bránila se dopředu Lexian.
"Tohle ovšem znělo podezřele!" prohlásila rudovláska.
"Ženské, prosím vás... Tady, vezměte si radši něco k jídlu." Tilraen k oběma natáhl ruku s balíčkem sušeného ovoce.
Odpovědí mu byly dva nasupené pohledy.
"Vidíš?" otočil se Tilraen k Arathovi. "Přiměl jsem je, aby spolu vůbec poprvé souhlasily!"
"Gratuluju."
Zbytek večera proběhl v poněkud stísněné atmosféře a všichni, až na Malaru, která držela první hlídku, se odebrali spát o něco dřív, než obvykle.

***

"Stát! Uveďte důvod vstupu do Daeronského království a ukažte povolení!"
Čtveřici putující za ledovou princeznou zastoupila cestu dvojnásobná přesila daeronských vojáků. Obě země měly v pohraničí několik pevností kontrolujících pohyb z jedné strany na druhou. Při své cestě za ergaratským králem Lexian snadno proklouzla, ale ve větším množství a na koních to tak lehké nebylo. Koneckonců, ani se o to nesnažili a žena předpokládala, že se její společníci hodlají do Daeronu při nejhorším zkrátka probít.
Skutečnost byla ale mnohem jednodušší a elegantnější.
"Samozřejmě, pane," odpověděl vojákovi s huňatým knírem, který je prve oslovil, Tilraen a vytáhl z vnitřní kapsy kabátu listinu. "Vracíme se domů z obchodní schůzky ve Wayley," dodal.
Knírač se na Tilraenův dokument dlouho mračil, než mu jej s kývnutím podal zpět. "Ale na obchodníky vypadáte nějak moc drsně," poznamenal ještě.
"To víte, Ergarat! Poctivému člověku tam hrozí nebezpečí na každém rohu! Snažili jsme se zapadnout."
"Tak to jo. Nebudu vás dál zdržovat, po něčem takovém si zasloužíte být co nejdřív doma. Ať stíny nespletou vaše kroky," rozloučil se s nimi voják tradiční daeronským způsobem.
Když byli od pohraniční hlídky dostatečně daleko, poznamenala Malara: "Jak ten papír zkoumal, už jsem skoro myslela, že to nějakým způsobem prokoukne."
"Ale notak, Mal! Tyhle nejnovější kousky jsou úplně jako originál," zazubil se Tilraen.
Rudovláska se na okamžik odmlčela, než zasyčela: "Několikrát jsem ti řekla, ať z mého jména neděláš žádnou divnou zkratku."
"Co ti tak vadí? Šetří to čas, zkracuju jména všem. Dobře, kromě Aratha, to by se zkracovalo blbě."
"Jsem rád, že si to myslíš," řekl dotyčný.
"Já jen doufám, že za tohle dostanu fakt dobře zaplaceno," povzdechla si otráveně Malara.

***

Po překročení hranic se drželi stranou větších cest a tak za celý den potkali jen menší skupinu obchodníků, kteří se o nikoho, kdo je neohrožoval, nestarali. Lexian se po pravdě trochu obávala, že je její společníci budou chtít napadnout. Bylo by to nesmyslné a hloupé, ale tmavovláska si nemohla pomoci; jako většina Daeroňanů vyrůstala s tím, že jejich západní sousedé jsou krvelačné bestie, které zničí vše dobré a nevinné (a samozřejmě daeronské), co se jim postaví do cesty. Tak hluboko zakořeněných předsudků, navíc doplněných o zkušenost z dětství, se člověk nezbaví ze dne na den.
K žádnému útoku pochopitelně nedošlo a Lexian za to byla ráda, stejně jako za falešnou listinu u pohraniční kontroly. Nechtěla zbytečně prolévat krev, když k tomu nebyl důvod.
Ano, se zabíjením měla bohaté zkušenosti, ať už šlo víceméně čestný souboj nebo častěji tichou akci za účelem odstranit cíl a beze stopy zmizet. Ale těmito cíli bývali vlivní politici, šlechta či vojenští důstojníci, lidé ovlivňující životy stovek jiných, kteří se jim nemohli bránit. Její oběti toužily po moci, využívaly bezbranné a mnohdy měly samy na rukou krev. Až do dne, kdy musela změnit strany, kdy se přidala k výpravě za ledovou princeznou. Dříve zabíjela loutkáře, v Deam pro svou novou společnost povraždila loutky.
Z těchto myšlenek ji vytrhl Malařin zmatený hlas.
"Co to má být? Arathe, dej sem mapu! Tohle tam přece vůbec není, že ne?"
Před nimi leželo jezero, lemované úzkou písečnou pláží. Bylo obrovské, skoro jako by stáli na na břehu moře. Cesta kolem zabere mnoho dní navíc. A s ničím takovým nepočítali, nikdo si nevzpomínal, že by jej kdy viděl na mapě.
"Vážně tu není," potvrdila Malara, když se jí dostala do ruky mapa.
"Třeba ho prostě zapomněli zakreslit," navrhl Tilraen.
"To těžko," namítl Arath. "Není ani na starších vydáních."
"Nikdy jsem o tom jezeře neslyšela. Navíc jsem tudy dřív už procházela a nic takového tu rozhodně nebylo," přidala se Lexian.
"Takže se tu jenom tak, z ničeho nic, objevilo jezero?" ptala se nevěřícně Malara.
"Měli bysme ho prozkoumat," řekl Arath. "Nebo se mu možná radši vyhnout, to taky nezní špatně."
"Je to divný... Třeba to vůbec není normální jezero. Princezna Saríja jednou vyčarovala jen tak z ničeho střechu nad celým náměstím, když se během králova projevu spustil liják. Možná to je něco takovýho."
Malara se na Lexian podívala, jako by pochybovala o jejím duševním zdraví. "Proč by někdo vyčaroval jezero? A zrovna tady?"
"Ale na tom Lexiině tvrzení něco je," řekl Tilraen.
"Jo, ale kdo by něco takového dělal zrovna tady?" opakovala svou otázku Malara.
"Někdo, kdo věděl, že tudy pojedeme," odpověděl Arath.
"Kdo by o tom asi tak mohl vědět? Král se jistě postaral o utajení..." přemýšlela Malara a pak zabodla oči do Lexian. "Ale že zrovna ty jsi přišla s tím, že je to vyčarované..."
"Už zase tohle? Prostě mě to napadlo, no! Ani netvrdím, že to tak opravdu musí být! Příště si takové věci nechám pro sebe a počkám, dokud na to nepřijde nikdo jiný, abys mě zase nemohla z něčeho podezřívat. Ale počkat, to by zase bylo zatajení informací, že ano?"
"Jasně, jen tak tě napadne něco takového. A nejsi takhle náhodou spolčená s tou čarodějnicí? Není tohle její dílo?"
"S nikým spolčená nejsem!"
"Tak-"
"Jezero," přerušil je Arath. "Pořád tu je."
Malara sevřela ruce v pěsti, ale neřekla už ani slovo. Lexian lehce zrudla.
"Dobře..." řekl Tilraen. "Takže, skončili jsme u toho, jestli je tohle vyčarovaný nebo nebo ne, že jo?"
"Jo," přikývla Lexian. "A já si myslím, že je."
"M-hm," souhlasil Arath.
"Fajn, tak teda budeme vycházet z toho, že to někdo z nějakého důvodu vyčaroval," rozhodla neochotně Malara. "A co s tím chcete dělat?"
Tilraen pobídl koně k jezeru. "Podíváme se na to z blízka."
Zastavil až těsně z dosahu malých vlnek. Před ním se rozprostírala tak obrovská vodní plocha, že nemohl dohlédnout na druhou stranu. Voda byla tmavá, skoro až černá. Seskočil ze sedla a poklekl do písku.
"Něco v tom plave!" oznámil. "Nejde poznat, co to je, ale na ryby to nevypadá."
Jeho společníci byli za okamžik u něj.
"Jak se přes to jezero dostaneme?" ptala se Malara a opatrně namočila do temné vody ruku. Byla studená jako smrt.
"Já.... myslím, že to vím," odpověděla Lexian s pohledem přikovaným k loďce, která se k nim pomalu blížila. Zdálo se, že v ní někdo sedí, žena rozeznávala obrys postavy.
"Jestli je to není skutečný jezero, tak co tu dělá ta loď?" divil se Tilraen.
"Že by to nebyla skutečná loď?" odvětil sarkasticky Arath.
"Jo, jasně."
"Počkáme, až k nám dojede?" navrhla Lexian.
Arath přikývl. "Co jiného můžeme dělat?"

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Avannea Avannea | Web | 20. září 2015 v 10:21 | Reagovat

J-j-j-j-j! Já chci další díl! Jsem ráda, jsi nepřestala psát, moc jsem totiž nevěděla, co si mám myslet u toho předešlého článku a navíc jsi dlouho nepřidala další díl, ale jsem vážně moc ráda, že pokračuješ. Přeji spoustu nápadů, času na psaní a psavou náladu. A se mnou můžeš se čtením princezny vždycky počítat :-D  :-D

2 Aly Aly | E-mail | Web | 25. září 2015 v 18:57 | Reagovat

Jééé tak toto vypadá velmi dobře :3 A blog se mi také moc líbí :))

3 Avannea Avannea | Web | 27. září 2015 v 8:42 | Reagovat

Páni!! O_O Úžasný nový dess! Už se těším na další články :)

4 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | Web | 29. října 2015 v 22:30 | Reagovat

"Ať stíny nespletou vaše kroky" je zatraceně super přání šťastné cesty! Tak nějak takové drobnosti dávají příběhu život stejně jako to, jak to mezi Malarou a Lexian vře (dělám obrovský pokrok, co se týče jmen, uz jsem je nemusela hledat v textu, ale pamatuji si je!).
A něco na tý Malaře je. Je to hodně živý charakter, má stálý charakter, je tvrdohlavá a nedůvěřivá netykavka a jsem ráda, že dokážeš udržet postavám způsob, jakým se chovají k ostatním a tak obecně a nemají to jako "na horské dráze", chápeš.
Také se mi líbí, jak Arath odlehčuje vážné situace a trochu leze Malaře na nervy (a omlouvám se za případně chybná jména, ale asi se snažím dokázat si něco tím, že je nebudu hledat v textu, ale dokážu si je zapamatovat xD a taky sorry za gramatiku a tak, na mobilu nejsem zrovna master ve psaní).
To jezero je asi dost komplikace a nutí mě to přemýšlet nad důvodem jeho vzniku, zda šlo o způsob překazení jejich výpravy, nebo tak. Dočtu se všechno určitě v dalších kapitolách. Jen ten Tilraen je takový nevýrazný, určitě by si zasloužil více prostoru a tak, stejně to je skvělý. Jinak jsem teda zpět. Můžeš se dále těšit na deep komenty od SP. Blogová komunita mi chyběla. Moc.
Měj se krásně <3 (ok dneska mame ještě chuť na tuhle povídku, jdu číst dál).

5 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 16. prosince 2015 v 22:01 | Reagovat

Už jsem ti říkala, jak zbožňuji tvé dialogy? Připadají mi takové přirozené a hlavně smysluplné, a spoustu se v nich dozvíme i k samotným postavám. V této kapitole se mi například hrozně líbila ta první část. Oni se vlastně popichovali, ale tak nějak přátelsky. Alespoň mi to tak přišlo.
Také se mi líbí, že každý postava je něčím zvláštní. Líbí se mi Malara, připadá mi taková tajemná, ale přitom tak otevřená. A také Arath, který je téměř jejím pravým opakem, ale výborně se doplňují (jako postavy).
Něco mi říká, že na tom jezeře se stane něco velkého. A hrozně se na to těším.
Jediné, co mi zde nesedělo, byla dlouhá souvětí, především na začátku. Trochu mě mátla. Ale jinak to byla úžasná kapitola, jako vždy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.