Ledová princezna - 5. kapitola

31. července 2015 v 14:45 | Ariven |  Ledová princezna
Možná si říkáte, že teď byla mezi kapitolami nějaká delší odmlka... Ale bude hůř! Bude hůř, protože jsem žila v přesvědčení, že toho mám v zásobě ještě spoustu, ale ono ne. Faktem je, že teď bude následovat přestávka ještě o něco větší, protože tohle je zatím poslední kapitola, která prošla betareadingem. Ještě mám tak tři kapitoly téměř připravené k odeslání betě, ale nejdřív si je chci ještě jednou sama projít, protože jsem na nich pracovala v poměrně nepohodlných podmínkách (různě prapodivně skrčená na spodní palandě u Nakarrial v karavanu) a nejsem si jistá, zda se to na nich nějak neodrazilo. Otázka zní; kdy to udělám? Mám teď celkem dost práce, takže... Ne, dobře, odněkud jsem vyhrábla Heroes V a vrhla se na kampaň, protože yolo. Kdysi jsem to nějak nedohrála a teď jsem si na to nějak vzpomněla a... Ale jde mi to docela rychle, takže to je jen dočasný problém. Ale mám v zásobě ještě Heroes VI a Dragon Age!
No, ale tohle už nejspíš nikoho nezajímá... Nicméně, pokud jste dočetli až sem, nejspíš vás zajímá pokračování příběhu a tak už držím klávesnici, ať se můžete pustit do čtení...



Erazius stál u okna a skrze sklo sledoval hlavní město, již druhým dnem zahalené do černých praporů.
"Nejen já, celá Fayelie po tobě teskní, má paní," zašeptal. Minulé ráno vydechla daeronská královna, po úmorném boji se zápalem plic, naposledy. Ani královský lékař ani kouzla její dcery ji nedokázali zachránit.
Král jakoby od té chvíle zestárl o deset let, zatímco princezna Saríja se zavřela ve svých komnatách a odmítla vycházet.
"Vaše Veličenstvo," ozval se opatrně muž v uniformě zdobené množstvím odznaků, který byl do trůnního sálu uveden už před hodnou chvílí a od té doby čekal, až ho král vezme na vědomí.
"Mluvte, generále," pokynul mu stroze král, aniž by odtrhl zrak od černě oděné Fayelie.
"Je mi skutečně nesmírně líto, že obtěžuji vaše Veličenstvo v čase, jako je tento. Mám pro vás zprávu ohledně té výpravy do Ergaratu."
To upoutalo Eraziovu pozornost. "Jaká výprava?"
"Útok na vesnici Deam, vaše Veličenstvo."
"To přece... Nic takového jsem rozhodně nenařídil!" rozčílil se Erazius.
"Princezna mi nařídila vyslat oddíl vojáků, Veličenstvo. Řekla, že jedná na vaše přání."
"Saríja že nařídila...?! Přece by si nedovolila...? Za mými zády!" Král vzdychl a zahleděl se na západ, směrem do nepřátelské země.
Pomyšlení na den, kdy vládu převezme jeho jediné dítě, Saríja, ho popravdě už několik let děsilo. Zatímco on se držel zpátky, a když se konečně rozhodl zakročit, místo přímého útoku vyslal vraha přímo za ergaratským králem, princezna toužila rozpoutat otevřenou válku. Nejradši by sama napochodovala s armádou před En-Irin a spálila ho na prach a jediné, co jí v tom bránilo, bylo slovo otce. Podařilo se jí však získat jeho souhlas k zahájení přísně tajné činnosti v podzemí Fayelie, kterou následně využívala jako další argument pro útok; nepřítel neměl nic, co by se výplodům tajemného dění mohlo rovnat. Přesto byla králova odpověď záporná.
"Prosím o odpuštění, vaše Veličenstvo, nikdy by mě nenapadlo-"
"Jak to dopadlo?" přerušil ho král.
"Nikterak dobře. Muži a ženy, kteří přežili a vrátili se, tvrdí, že ergaratský lid musel být připraven na možnost útoku a navíc během boje vtrhli do vesnice čtyři bojovníci se schopnostmi dalece přesahujícími řadové vojáky."
"Ví se, z jakého důvodu tam byli?"
"Ne, Veličenstvo, ale někteří z vojáků tvrdí, že jednou z nich byla Lexian."
"Lexian... Počkejte, naše Lexian?!"
"Ano, vaše Veličenstvo. Sama zabila několik našich lidí."
"Tak já ji vyšlu, aby odstranila Leciase a ona nejen, že to neudělá, ale dokonce přejde na jeho stranu?!" Erazia napadlo, že v poslední době musel skutečně velmi rozzlobit některého z bohů.
"A jak pokračuje...?" ukázal k zemi.
Generál až příliš dobře věděl, na co se král ptá. "Vše vychází tak, jak si princezna naplánovala, Veličenstvo."
"Aspoň tohle. Poslední dobou se mi víc a víc zdá, že to budeme potřebovat. Můžete jít."
Generál se uklonil. "Přejete si, abych zpravil princeznu o výsledku útoku na Deam?"
"Ano. Ano, udělejte to," souhlasil král po krátkém zamyšlení.
Konečně generál odešel a Erazius se opět otočil k oknu, hlavu o něco těžší, než před chvílí.

***

Vesnici dávno nechali za sebou a pokračovali v cestě. Lexian se v duchu stále vracela k bitvě. Korwin nebyl jediný, koho tam znala. Ostatní sice spíš jen od vidění, ale stejně... Znala je a ještě před pár dny stáli na stejné straně, než...
Než co? ptala se sama sebe. Než mě chytili při pokusu o vraždu Leciase? Nebo snad než jsem přešla na stranu nepřítele? Měla jsem si vybrat smrt. Mojí povinností bylo zemřít! Ale já se radši přidala k nim. A po té bitvě v Deam... už jsem skoro jako oni. A to mám, prosím, jenom za to, že se snažím přežít!
"To bylo dobré." Arath přerušil její myšlenky.
"Eh, co?" zeptala se trochu zmateně.
"To, co jsi předvedla v Deam. Umíš bojovat. A to, jak jsi se bez vytáček zapojila do boje, svědčí o tvé... přizpůsobivosti."
"Jako bych snad měla na vybranou," opáčila.
"To nemáš," připustil. "Ale i tak."
Předvedla něco, co snad měl být úsměv, ale mlčela. Nevěděla co říct a navíc se bála, že když bude mluvit příliš, řekne dřív nebo později něco, v čem ostatní uvidí náznak chystané zrady. Nepochybovala, že Malara by si něco našla rychle.
A stejně si mohla vyložit i její mlčení, prostě proto, že tu zradu a důvod k okamžité exekuci vidět chtěla. Lexian každou chvíli pocítila, jak na ní spočinuly podezřívavé oči plné nenávisti, hledající záminku.
Jako na potvrzení zaslechla rozhovor ostatních.
"Dobře, možná ten meč nenosí jenom na ozdobu a v té vesnici se tvářila, že je na naší straně, ale to pořád nic neznamená!" prohlašovala Malara odmítavě jako odpověď na něco, co řekl Tilraen. "Prostě ji budeme hlídat i dneska v noci a hotovo."
"Tak si ji hlídej sama," odsekl Tilraen. "Já se hodlám vyspat. Stejně pochybuju, že by se rozhodla zaútočit na našem území."
"Co ty víš? Třeba uvažuje tak, že čím dřív se nás zbaví, tím lépe. Rozhodně není chytré nechat ji v noci bez dozoru. Ale pravda je, že když se řeší tvé schopnost, chytrost rozhodně vyzdvihována není."
"Zato o tvé směšné potřebě urážet všechny, kromě těch, jejichž přízeň potřebuješ pro postup v kariéře, se mluví až až. Když jsme u toho, oblíbeným tématem je taky to, že před těmi, které nesmíš urazit, ráda poklekneš. Z více důvodů."
"To...!"
"Copak? Došly ti slova?"
"Tohle s tím vůbec nemá co dělat! Teď jde o to, že ona zůstává podezřelou a nedůvěryhodnou a nebezpečnou a já jsem tady asi jediná, kdo si to uvědomuje a-"
Rozohněnou Malaru přerušil Arathův hlas, klidný a mrazivý, stejně jako konečný cíl cesty: "Všichni jsme si toho vědomí. Ale je opravdu nepravděpodobné, že se o něco pokusí, dokud jsme tady. Král jistě nechal její podobiznu roznést po okolí, takže pokud půjde sama, nemá šanci dostat se pryč živá. Ale jestli tě to potěší, klidně si hlídkuj třeba celou noc."
Malara se zatvářila, jako že by mu nejradši na místě utrhla hlavu, ale neodpověděla.
Nepočítají s útokem, dokud jsme na jejich písečku a ještě mi to takhle pěkně řeknou! ušklíbla se Lexian. Nebýt té části s podobiznou, snad bych o tom i přemýšlela.
"A nebo, aby se tohle vůbec nemuselo řešit, ji můžeme zabít a tvrdit, že zemřela třeba při boji v Deam," slyšela znovu Malaru. "Stejně je tohle celé vaše chyba; proč jste do prdele souhlasili s tou čarodějnicí?"
"Právě proto, že je to stovky let stará čarodějnice. Pokud myslí, že je něco důležité, nejspíš na tom vážně něco bude," odpověděl prostě Arath. "Za zkoušku to stojí."
Mezitím Tilraen přemýšlel, co vlastně přimělo k souhlasu jeho. Nijak zvlášť se mi do toho nechtělo a pak jsem najednou prostě musel. "Očarovala mě." Ani si neuvědomil, že to řekl nahlas.
"Cože?" Malara ho zaslechla, přestože jen šeptal. "Ona?!"
Znovu pohlédla na Lexian, tentokrát trochu jinak, než předtím. Hodnotila. Černé vlasy měla krátce zastřižené, tvář celkem hezkou, ale dle Malařina mínění rozhodně ne nějak výjimečně okouzlující. Její postava jen lehce unikala označení "chlapecká", takže v tom to být také nemohlo.
Tilraen si všiml, jak Malara jeho slova pochopila a rozesmál se. "Nemyslím tímhle způsobem. Navíc to neudělala ona, ale ta čarodějnice. Nebo aspoň myslím."
"Takže mi tu tvrdíš, že s sebou tu vražedkyni taháme proto, že tě ta čarodějnice očarovala. To myslíš vážně?!"
"Jako bych za to snad mohl! Jestli to chceš někomu vyčítat, vrať se En-Irinu a stěžuj si u ní a u krále."
Malara do něj zabodla hněvivý pohled. "Tohle snad není možný!"
"Ne, já ti řeknu, co není možný," zavrčel Arath. "Není možný, jak tu pořád dokola řešíš to samé, aniž by to někam vedlo. Nikdo není nadšen její přítomností a tyhle tvoje hysterické výstupy to akorát tak zhoršujou. Pro dobro mise prostě sklapni a přenes se přes to."
Rudovláska opět zůstala tiše, jako by snad měl Arath nějakou speciální schopnost ji vždy umlčet. Lexian si pomyslela, že by bylo hezké, kdyby ji to taky naučil.

Několik hodin po západu slunce seděla Lexian u ohně, škubala stéblo trávy na co nejmenší kousíčky a snažila se při tom tvářit neutrálně, zatímco ji Malara z druhé strany ohniště upřeně pozorovala. Tilraen se kousek dál přehraboval v jedné ze sedlových brašen a Aratha nebylo nikde vidět.
Když začal být Malařin pohled příliš nepříjemný, zvedla hlavu a zeptala se: "Potřebuješ něco?"
"Hlídám."
"Ach tak. Jak můžeš vidět, provádím tu velmi podezřelou činnost," Lexian jí ukázala roztrhanou trávu, "takže radši hlídej pořádně."
"Ano, to bys rozhodně měla," přisvědčil Tilraen, který se k nim připojil u ohně.
"Velmi vtipné. A kde je vůbec Arath?"
Tilraen pokrčil rameny. "Možná bys příště měla hlídat i jeho."
Kdybych se mohla taky sebrat a aspoň na chvíli odejít dál od ní, hned bych to udělala, řekla si Lexian.
"Koho by měla hlídat?" zeptal se Arath, který se najednou vynořil u ohně, aniž by někdo slyšel jeho příchod.
"Kde jsi byl?" Malara ignorovala jeho otázku.
"Pryč."
"A to znamená...?"
"Čekal bych, že tak jednoduché slovo pochopíš."
"Ty víš, jak jsem to myslela!" odsekla.
"Vím," přisvědčil. "Ale ne..."
Zbytek věty zanikl v příšerném skřeku, který se ozval ze tmy.
"Navzdory našemu příjemnému odpolednímu rozhovoru, jsem rozhodně pro hlídky." Tilraen vyskočil na nohy a začal se rozhlížet kolem.
"Souhlasím..." přikývla Lexian. Ten zvuk muselo vydat něco velkého, navíc nacházejícího se v nepříjemné blízkosti.
"Rozhodně," přidal se Arath. "Beru si první hlídku."
"Já to říkám celou dobu!" zvolala vítězně Malara. "Ale ji z toho vynecháme."
Lexian ji obdařila falešným úsměvem. "Děkuji ti, aspoň se pořádně vyspím."

Oheň už byl dávno uhašen a svět se změnil v děsivé stíny. V tu dobu se znova ozval ten hrozný výkřik, tentokrát slaběji, z větší dálky. Jenže se mu dostalo odpovědi, která naopak zazněla zatraceně blízko. Arath zpozorněl, s rukou na meči vstal a zahleděl se do tmy. Objevila se temná silueta něčeho, co snad mohla být kočka. Velikostí připomínala obrovské vlky z Lixských hor a nyní se pomalým krokem blížila přímo k němu. Tasil meč a upřeně ji sledoval. Kočka se dál klidně blížila, ale pak se náhle otočila a stejně pomalu odcházela pryč. Sotva začal Arath uvažovat, že je dost možná nemíní napadnout, tvor se opět obrátil, rychle se rozeběhl a skočil. Arath se vrhl na zem a když zvíře proletělo nad ním, ucítil pach hnijícího masa. Překvapeně se zamračil, ale to už zvíře znovu útočilo. Sekl po něm mečem a ono hbitě uskočilo, ale přesto se na zem sneslo aspoň pár černých chlupů. Kočka se na okamžik stáhla, zavrčela a na měsíčním světle se zableskly vyceněné, ostré zuby. Při dalším skoku se Arathovi podařilo bodnout ji do boku, ale zdálo se, že si toho snad ani nevšimla a dál neúnavně útočila.
Zvuk boje probudil Lexian. Zmateně zamrkala, ale pak uviděla kočku, v mžiku byla na nohou a s mečem v ruce se vrhla Arathovi na pomoc. Kočka ji nejspíš vzápětí vyhodnotila jako snazší cíl a zaměřila se na ni. To ovšem byla obrovská chyba, neboť jakmile se přestala soustředit na Aratha, uťal jí jedinou silnou ranou hlavu.
Zvíře padlo mrtvé.
Lexian k tělu opatrně přistoupila. "Co to je?"
Teď si kočku mohla konečně v klidu prohlédnout, i když jen ve slabém světle měsíce. Měla štíhlé, elegantní tělo, téměř celé porostlé černou srstí, ale místy byla kůže holá a plná boláků, na jedné zadní noze dokonce nebyla vůbec a Lexian viděla odhalené maso.
"Netuším," odpověděl Arath a taktéž se sklonil ke zvířeti.
Žena si všimla sečné rány na boku. "To jsi udělal ty?"
Jen přikývl a dál si prohlížel tělo.
"To zvíře se nezdálo oslabené..." Lexian pohlédla na useknutou hlavu a zamračila se, když uviděla ty oči. Nebyly potažené mléčným povlakem, jako by u každého mrtvého tvora správně měly být, ale černé jako ta nejtemnější noc. "Myslím, že bylo mrtvé dávno předtím, než jsi ho zabil," dodala. I když to možná znělo šíleně, jiné vysvětlení nenašla.
"Hm, to je možné," souhlasil, "ale nikdy jsem nic takového neviděl a vůbec se mi to nelíbí."
"Ani mně." Lexian stále nemohla odtrhnout pohled od těch černých očí.
"Nekončí ti hlídka?" zeptala se pak.
"Jo."
"Zůstala bych hlídat, ale někdo by to špatně nesl." Významně kývla k Malaře.
Arath s lehkým úsměvem přikývl. "Měl bych ji vzbudit, prostřední hlídku má ona."
"A taky bys jí měl nějak vysvětlit tuhle mrtvou-nemrtvou potvoru," podotkla Lexian, když si opět lehala na svou deku.
"To je mi jasné. Ne, že by se mi do toho chtělo."
Už nemohl vidět, že jí přes obličej přelétl pobavený výraz. A její úsměv se stále rozšiřoval, když poslouchala nespokojené bručení probuzené Malary a poté Arathovo vysvětlování, co tam dělá přerostlá, mrtvá kočka.
"Jak to myslíš, že to bylo mrtvé dřív, než to sem přišlo?!"
"Tím myslím, že to byla oživená mrtvola," odpověděl Arath.
"A co to dělalo tady? Počkej, nemyslíš, že... někdo, kdo umí oživovat mrtvé, jde po nás?" Pro jednou se do Malařina hlasu vkradl náznak strachu.
Muž nejspíš zas jen přikývl, Lexian je nesledovala, pouze poslouchala.
"Ale proč? Jak vůbec někdo ví, kam jdeme?"
"Zatraceně, držte všichni huby," zamumlal Tilraen, probuzený jejich konverzací a hned na to znovu usnul.
Arath s Malarou se ještě chvíli bavili, ale Lexian se radši rozhodla následovat Tilraenova příkladu a spát.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Koho z "hlavní skupiny" máte nejradši?

Lexian 18.2% (2)
Arath 45.5% (5)
Tilraen 27.3% (3)
Malara 9.1% (1)

Komentáře

1 Avannea Avannea | Web | 31. července 2015 v 16:20 | Reagovat

To není pravda, že to nikoho nezajímá xD Mě jo! Heroes VI jsme sice nehrála, ale V ano a Dragon age(Prameny) jsem před pár minutami dohrála :-D
Jinak příběh se vyvíjí zajímavě :) Moc hezky píšeš a popisuješ.

2 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | E-mail | Web | 17. srpna 2015 v 16:40 | Reagovat

Dragon Age je absolutně nejlepší série her vůbec vydaná <3 (Dorian <3) každopádně ke kapitole xD.
Teď to vlastně vypadá, že jsou všichni tak nějak trochu proti Malaře xD. Zaslouží si to. Je tolik podezřívavá a ty její kousavé poznámky. Lexian si vždycky najde způsob, jak ji uzemnit. Její myšlenky vtipně doprovází příběh a proto se tak ráda k této povídce vracím.
Netrápíš se se zdlouhavými popisy a vrháš se rovnou do akce, je to fajn, konečně u nějaké povídky neusínat. Oživlé mrtvoly jsou taky fajn novinkou do příběhu a stejně tak fakt, že po nich možná někdo jde. Teď už by si Lexian potřebovala alespoň zpola získat Malařinu důvěru, nebo přinejmenším špetku zaslouženého respektu.
Co nejdříve přidej další kapitolu, budu se těšit! :)

3 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 6. listopadu 2015 v 15:42 | Reagovat

U této povídky vůbec nejvíce obdivuji tu atmosféru. Je taková trochu smutná, ale přitom hrozně milá.
Co se týče Malary, jako člověka jí ráda nemám, ale je to úžasně vytvořená postava. Má své klady i zápory.
Jen tak dále!
P.S.: Moc se omlouvám, ale zrovna bych chtěla ještě dodělat něco jiného, snad ti nevadí, když si příští kapitoly přečtu během příštího týdne...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.