Ledová princezna - 4. kapitola

22. července 2015 v 21:42 | Ariven |  Ledová princezna
Tak tu máme 4. kapitolu... Tentokrát o něco kratší, ale vynahradím vám to příště. Vlastně jsem uvažovala, že k tomuhle strčím ještě kousek 5. kapitoly, ale pak jsem si řekla, že by to vypadalo blbě, takže tak.
Jinak doufám, že si užíváte prázdniny a snad vás Ledová princezna v těhle horkých dnech trochu ochladí :)



Oheň, krev a strach. Pokaždé, když se jí o tom zdálo, nemohla tu vzpomínku pak celý den dostat z hlavy; stačilo na okamžik zavřít oči a vše znovu jasně viděla. Snažila se tedy rozptýlit přemýšlením o budoucnosti, přičemž sledovala okolní krajinu, která by se dala jednoduše popsat jako travnatá rovina, jejíž jednotvárnost narušovalo pouze několik osamělých stromů, z nichž některé nesly výrazné stopy včerejší bouře, a nejasný obrys vesnice na obzoru.
Lexian do té vsi zavítala už před pár dny na své cestě do En-Irinu a co víc, dovolila si využít služeb místního hostince. Poměrně vtipné bylo, s jakou úctou s ní tenkrát všichni jednali, předpokládajíc, že je válečnicí ve službách jejich krále.
Dnes by se skoro dalo říci, že jí skutečně je.
Její myšlenky přerušil zvuk Arathova hlasu. "Stůjte! Vypadá to, že v Deam se něco děje."
Deam? Kdo tu ubohou vesnici pojmenovával?
"Snad, ale nás se to nijak netýká," odvětila Malara.
Tilraen zavrtěl hlavou. "Radši bych se na to podíval, nějak se mi zdá, že vidím vojáky, kteří tam nemají co dělat. Skoro, jako by se Daeron snažil předstírat, že má použitelné vojsko, nebo tak něco."
"To je možný, ale my máme důležitější úkol, než zachraňovat vesničany."
Lexian pobaveně poslouchala jejich rozhovor, ale nijak se nezapojovala.
"Malaro! Když už nic jiného, z jejich daní pochází tvoje výplata! Moc nás to nezdrží, srazíme tím Eraziovi hřebínek a co víc, bude sranda."
"Nějak nemám na tenhle druh srandy náladu. A vsadím se, že král už vyslal oddíl, který to vyřeší."
"Co jsem o tobě slyšel, tohle není poprvé, co se vyhýbáš boji," poznamenal Arath s provokativním úsměvem. "A to si vždycky jsem myslel, že hrdinná Malara nezná strach."
Odstín Malařiny pleti se přiblížil barvě jejích vlasů. "Jak chcete! Když tolik toužíte zachránit ty svoje vesničany..."
Bylo tedy rozhodnuto a Lexian náhle předchozí rozhovor vůbec zábavný nepřipadal. Představa, že bude muset zabít své krajany se jí ani trochu nelíbila. Měla už sice na rukou krev několika daeronských politiků, ale to bylo něco trochu jiného.
Žel, neměla na výběr.
Když se přiblížili, ukázalo se, že vesnice je skutečně pod útokem. Vypadalo to ale jinak, než si Lexian pamatovala z dětství. Nic nehořelo a lidé se, místo aby s křikem pobíhali kolem, stavěli proti zbraním vojáků s různým zemědělským náčiním a Lexian zahlédla i pár mužů s meči.
Navzdory tomu, jak mají všichni plnou hubu keců o naší neschopnosti, počítali s tím, že by jednou mohl přijít útok a připravili se na to, uvědomila si Lexian.
Zatímco Tilraen s Arathem a Malarou se rozjeli do bitvy, ona zůstala stát; hledala cíl pro šíp. Oči jí spočinuly na vojákovi, který ze sedla koně zrovna probodl vesničana ohánějícího se vidlemi. Už už se chystala vystřelit, když se muž otočil.
Je to jenom obyčejný voják. Dost možná je tady proto, aby uživil rodinu.
Pustila tětivu. Známé zadrnčení těsně následoval výkřik, když se šíp zabodl muži do oka. Vzápětí jeho soužení ukončil vesničan se sekyrou.
K Lexian se blížil další voják; na zakrvácené zbroji se mu skvělo vyobrazení draka, symbolu hlavního města Daeronu. Žena luk ve své ruce rychle nahradila mečem. Střelba jí sice šla lépe, než boj z blízka, ale rozhodla se, že pro tuto bitvu bude přesto vhodnější druhá varianta.
Její protivník byl velmi mladý, mladší než ona a dle Lexianina mínění by potřeboval ještě aspoň rok výcviku.
Ten už ale nedostane. Bez hlavy se cvičí těžko.
Jeho krev jako kdyby smyla Lexianiny zábrany. Veškeré pochyby byly pryč a nahradilo je ledové prázdno.
Vyrazila do boje a její svědomí se ani nepokoušelo protestovat proti mrtvým, které nechávala za sebou.
Až zvuk známého hlasu ji vrátil zpět do reality.
"To snad... Lexian?!"
Otočila se, aby viděla, jak na ni se směsicí překvapení, nevíry a odporu pohlíží mladý muž s hezkými, i když dost hrubými rysy. Korwin, syn kovářského mistra, který vyrobil její zbraně, kvalitní a spolehlivé... a teď bojující proti svým sestrám v rukou vojáků.
Lexian otevřela ústa, ale nevyšel z nich žádný zvuk. Sklonila zrak k meči ve své ruce, ze kterého odkapávala hustá a lepkavá krev a málem ho upustila, když si vzpomněla, jak jí Korwin dílo svého otce kdysi předal, protože kovář zrovna neměl čas udělat udělat to osobně.
"Lexian..." opakoval muž. "Co se stalo?"
Opojení z boje zcela zmizelo a zanechalo po sobě spoustu zmatených pocitů. Co se stalo? Jak rychle jsem se změnila ve stejné monstrum, jako byli ti, kdo tenkrát zničili můj domov! Zabila jsem vlastní lidi... kolik jich bylo? Čtyři? Pět? Víc?
"Nevím..." zašeptala. "Já nevím."
V tom se za vojákem zjevila postava s mečem v ruce, rozstříkla se krev a Korwinova hlava dopadla na zem.
Žena na ni zůstala nevěřícně zírat.
"Nějaký problém?" zeptala se Malara se samolibým úsměvem.
"Vůbec ne," odvětila Lexian ledově. Ze všech sil se snažila, aby se jí netřásl hlas. "Jenom jsem toho muže kdysi znala. To je všechno. Nic ti do toho není."
K jejímu štěstí se zbylí vojáci obrátili na útěk.
"Já se taky neptala, kdo to byl. Jenom jestli máš nějaký problém," odsekla rudovláska. "A to už jsem si říkala, že možná nebudeš až tak špatná, když jsem viděla, jak klidně jsi je zabíjela, bez váhání, bez slitování..." povzdechla si pak naoko lítostivě.
Lexian polkla. "Já nejsem jako ty."
"Samozřejmě, že ne. Jinak by to se mnou bylo opravdu špatné."
Ale jakkoliv pohrdavě a nad věcí se Malara tvářila, pod touto maskou se skrývaly emoce úplně jiného rázu, jak si Lexian všimla. Snad lehký náznak lítosti? Že by neotřesitelná Malara měla svědomí?
Přemýšlela, že to využije, aby jí mohla aspoň trochu oplatit všechny ty rýpavé poznámky, ale v tu chvíli se u nich objevil Tilraen.
"Kdo přežil, utekl, co?" zeptala se, aby změnila téma.
"Vypadá to tak. Mimochodem, neviděly jste Aratha?"
Dostalo se mu sice záporné odpovědi, ale krátce na to se Arath zjevil vedle něj, tvář prostou jakýchkoliv emocí skrytou pod cákancem krve, která nebyla jeho.
Kolem skupiny se začal tvořit hlouček děkujících vesničanů, byť neměli příliš za co děkovat, nejspíš by se dokázali ubránit i sami. Ze začátku bylo poslouchání díků příjemné, ale jak začalo děkujících přibývat, stávali se málem děsivými a tak se Lexian a ostatní snažili co nejrychleji dostat z vesnice pryč.
Povedlo se a dokonce i těch pár lidí, kteří je následovali za vesnici, se brzy otočilo a zamířilo domů.
"Tak tohle bylo docela divný," řekl Tilraen.
"Hm," zřejmě souhlasil Arath.
"Docela jo. Ale na druhou stranu, trocha obdivu od prostého lidu nám nic neudělá." Malara se zazubila a ohlédla se za vesnicí.
"To jsem nemyslel. Myslím Lexiiny spoluobčany tady u nás. Nezdá se vám, že to zavání hodně velkým průserem?"
"To je pravda... Ty o tom náhodou nic nevíš?" zaútočila Malara okamžitě na Lexian.
"Ne! Nevím, kdo si představuješ že jsem - že jsem byla, ale rozhodně jsem neměla přístup k informacím a plánům tohohle typu."
"Jasně... Takže chceš říct, že tvůj příchod, to, že chvíli předtím se tu objevila čarodějnice, díky které ještě žiješ, a útok na našem území jen pár dní potom je jedna velká náhoda?"
"Možná jo, možná ne, ale každopádně, já o tom nic nevím!"
"Dám si na tebe pozor."
"Když ti to udělá radost," odsekla Lexian a s úlevou seznala, že hovor je u konce.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Koho z "hlavní skupiny" máte nejradši?

Lexian 18.2% (2)
Arath 45.5% (5)
Tilraen 27.3% (3)
Malara 9.1% (1)

Komentáře

1 Avannea Avannea | Web | 23. července 2015 v 9:50 | Reagovat

Příběh se zatím vyvíjí zajímavě. Těším se na další kapitolu :D

2 Charlyn Charlyn | Web | 27. července 2015 v 13:18 | Reagovat

Super! :-) Taky se těším na další díl :-)

3 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | E-mail | Web | 17. srpna 2015 v 16:02 | Reagovat

Tak tu má alespoň ode mě Lexian hlas :( :D
Malara je strašná bich. Úplně se těším až se jí něco stane, protože ten pohrdavý způsob, jakým jedná s Lexian mě u čtení ubíjí. Je to skvělý, jak mám u čtení chuť jí občas zaškrtit. Působí to tak živě. Palec nahoru. Z textu je cítit ta vřava mezi Lexian a Malarou. Zlomilo mi srdíčko, jak během rozhovoru Lexian s Korwinem Malara usekla Korwinovi hlavu. Jak předtím ještě začalo Lexian žrát svědomí. Líbí se mi popis boje, je ve skutečnosti vážně skvělý. Cítím z toho chlad a jednoduše si tak představím ty jejich skálopevné tváře bez slitování v boji. V textu máš vážně málo gramatických chyb či překlepů, což je skvělé (a rozhodně to tak neruší jako u mých povídek xD) nic mě díky tomu nevytáhne z té napínavé atmosféry a očima těkám z řádku na řádek. Velké plus.

4 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 6. listopadu 2015 v 15:36 | Reagovat

K této kapitole mám jen jedinou výtku - možná bych zkusila trochu více popisovat emoce postav, občas to působí tak prázdně.
Ale jinak tam je napětí, ale i jakási citlivost. Jen tak dále, opravdu se mi tento příběh líbí!
P.S.: Promiň, že jsem zde nebyla, mám toho hrozně moc, a sotva mi zbývá čas na čtení blogů. Snad tě to příliš neurazilo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.