Ledová princezna - 2. kapitola

15. července 2015 v 14:25 | Ariven |  Ledová princezna
A je tu další kapitola! Přednastavená, protože jsem na Lipně a nejspíš tady není moc dobré přípojení k internetu. Vrátím se v neděli a ten den nebo v pondělí přidám kapitolu 3. Klidně bych ji taky přednastavila, ale zásoby už hotových kapitol se tenčí a já bych se nerada dostala do (pro mě typického) stavu zveřeňování rychlostí kapitola/měsíc nebo i horší.
Doufám, že se vám kapitola bude líbit, a tak už vás nebudu déle zdržovat...



Lexian se probrala, když ji dvojice vojáků táhla chodbami En-Irinu, hradu ve stejnojmenném hlavním městě Ergaratského království. Mezi lopatkami lehce pociťovala hrot kopí dalšího vojáka.
Tak teď zjistím, jak moc špatně to dopadá, když vás dopadnou při pokusu o královraždu... napadlo ji.
Snažila se rozhlížet kolem, ale kapuce jejího černého pláště, kterou jí vojáci museli nasadit, když byla v bezvědomí, jí bránila ve výhledu a tak viděla pouze podlahu z temně rudého kamene. Barva dlažby Lexian připomněla vlasy spoře oděné ženy v trůnním sále.
"Vyřiď králi, že jsme chytili nějakou ženskou, co ho asi chtěla zabít," řekl jeden voják, když stanuli před obrovskými dvoukřídlými dveřmi z mahagonu.
Vyjadřování na úrovni, opravdu.
Strážnému, kterému bylo oznámení určeno, se údivem rozšířily zorničky, ale pak pouze přikývl a zmizel v sále. Po chvíli Lexian slyšela rozzuřený hlas krále, ale nerozuměla, co říká. Taky bych byla na jeho místě naštvaná. Musí to být zvláštní, zjistit, že před pár okamžiky jste stáli na prahu života a smrti aniž byste o tom věděli...
"Předveďte ji před jeho Veličenstvo."
Dokud nepromluvil, Lexian si ani nevšimla, že se strážný vrátil. Vzápětí byla hrubě uchopena a provlečena dveřmi. Před trůnem ji srazili na kolena a pustili, avšak stále stáli vedle ní a ani kopí mezi jejími lopatkami nezmizelo.
"To je ona, Vaše Veličenstvo," řekl jeden z vojáků.
Žena viděla, jak se zavlnil rudý lem králova pláště, když se zvedal z trůnu a sledovala jeho boty, jak se k ní pomalu, ale jistě blíží.
Strhl jí kapuci z hlavy, tvrdě ji uchopil za bradu a donutil ji čelit zuřivým očím v barvě mořské hlubiny.
"Jsi daeronský voják?" zeptal se.
Než stihla Lexian odpovědět, ozvala se Ilysaia: "Já bych řekla, že je to spíš nájemný vrah."
Výborně. Chceš za to nějaké ocenění nebo se spokojíš s dobrým pocitem?
"Je to pravda?" tázal se Lecias.
"Ano," odvětila Lexian bez sebemenšího náznaku emocí.
"Kdo tě najal?"
"Kdo myslíte?" opáčila žena.
Na tváři jí přistála facka. "Můžu ti dát setnout hlavu. Ale stejně tak tě mohu nechat rozčtvrtit, proplést do kola nebo tě třeba někam zavřít, dokud nepojdeš hladem a žízní, tak si rozmysli, co říkáš," varoval ji král.
A záleží to více na tom, co řeknu, nebo na tvojí momentální náladě? Stejně... vlastně je jedno, jestli něco prozradím. Lecias není blbej a brzy by si toho spoustu domyslel. "Král Erazius," odpověděla Lexian tentokrát.
"To se dalo čekat," poznamenala Ilysaia.
"Takže tak tedy. Zaútočit otevřeně, to se bojí, ale poslat za sebe nějakou ženskou, aby zasadila zemi ránu do nejcitlivějšího místa, to by mu šlo. Nehodlám se s tebou dále zdržovat. Se západem slunce přijdeš o hlavu," oznámil chladně Lecias. "Odveďte ji!" křikl k vojákům, kteří Lexian přivedli. "Do popravy už ji nechci ani vidět. A vyhlaste to, ať se lidé přijdou podívat."
"Ne!" vyhrkla však Ilysaia a udělala krok směrem k vražedkyni.
"Cože?" otočil se k čarodějnici nevěřícně král. Všiml si, že k němu nechová příliš úcty a vzhledem k jejím schopnostem, to, ač nerad, toleroval. Tohle ovšem bylo příliš.
"Nezabíjejte ji," řekla Ilysaia, ignorujíc královu zlobu.
"Ona se pokusila zabít mě!" odsekl Lecias. Jakkoliv silná byla, ta čarodějnice neměla nejmenší právo zasahovat do jeho rozhodnutí.
"Vím," přikývla Ilysaia. "Ale něco mi říká, že by se měla vydat s nimi" kývla čarodějnice k Malaře, Arathovi a Tilraenovi, kteří celou scénu beze slova sledovali, "za Methere."
"A na tohle jsi sakra přišla jak?!" Krále napadlo, jestli čarodějnice náhodou náhle nezešílela.
"Netuším, ale, prosím, poslechněte mě! Ona je důležitá! Nevím proč, ale je!" V jejím hlase poprvé zazněla prosba a snad i špetka zoufalství.
"Vaše Veličenstvo," promluvila Malara. "Dovoluji si protestovat proti tomu, aby s námi ta osoba šla. Nevidím jediný důvod, proč by se nás neměla při nejbližší příležitosti pokusit všechny zavraždit."
"Přesně tak," řekl Lecias, už klidně. "Ilysaio, pokud mi nedáš skutečný důvod, proč by tomu mělo být jinak, tahle vražedkyně bude popravena."
Ilysaia se zamračila. "Já vám dávám důvod. Cítím to!"
"Cítíš to? Tak ty to cítíš? Snažíš se mě tady přesvědčit, abych riskoval životy nejschopnějších ze svých vojáků proto, že cítíš, že to tak má být?"
"Nezapomínejte, kdo jsem, králi," řekla Ilysaia. "Říkám vám, že by se s nimi měla vydat za Methere. Jsem přesvědčena, že bude užitečná."
Lecias se, toho dne již podruhé, zamyslel. Čarodějnice, kterou nikdy předtím neviděl, mu říká, co má dělat. Na její popud se rozhodl vyslat své lidi na dlouhou cestu s nejistým cílem a ona ho teď dokonce přesvědčuje, aby s nimi vyslal ženu, která se ho před pár okamžiky pokusila zavraždit. Bylo to absurdní. Ale když na Ilysaiu, jejíž klid sliboval divokou bouři, pohlédl, ozvala se mu v hlavě její slova. Magie dokáže tvořit, ale stejně tak i ničit. Nechtěl být zničen.
Tu promluvil muž v černém. "Vaše Veličenstvo, zdá se, že ta čarodějnice ví, o čem-"
"Tak především, pro tebe nejsem žádná čarodějnice," skočila mu do řeči Ilysaia. "Příště, až mne oslovíš nebo o mně budeš mluvit, nazveš mě paní Ilysaiou."
Muž celkem lhostejně přikývl. "Hm. Takže, zdá se, že paní Ilysaia ví, o čem mluví. Možná by stálo za to vzít tuhle... Lexian s sebou. V případě nutnosti zařídím její popravu osobně."
"Arathe?!" vyhrkla Malara.
Ilysaia se spokojeně usmívala a s očekáváním hleděla na krále.
"Dobrá... Konec konců, kdybyste selhali, prostě místo vás pošlu jiné. Nezáleží mi na průběhu vaší výpravy, chci po vás jen to, aby byla úspěšná. A ohledně téhle ženské, hlasujte!" rozhodl Lecias.
"Popravit!" rozhodla se okamžitě Malara.
"Nechte ji jít s námi," namítl Arath.
"Tilraene?" zeptal se netrpělivě král, když druhý muž mlčel.
Lexian krátce pohlédla na Ilysaiu a všimla si, že čarodějnici lehce září konečky prstů.
"Ať jde s námi," řekl konečně Tilraen a Ilysaiiny prsty zhasly.
Děkuju, čarodějnice, pomyslela si Lexian. V tu chvíli jí také došlo, proč jí byla Ilysaia povědomá. Nikdy s ní sice nepromluvila, ale občas ji potkala ve Fayelii. A její jméno někdy slýchávala od princezny Saríji.
"Jak chcete. Jděte mi s tou vražedkyní z očí! O co jde, jí můžete vysvětlit po cestě," rozkázal Lecias. "A hlídejte si ji," varoval je.
Následně poručil vojákům, aby Lexian vrátili její zbraně. Neochotně jí podali meč i luk a toulec se šípy. Žena si je vzala, ale zamračila se. Teprve, když si jeden z vojáků všiml Ilysaiina vyzývavého pohledu, vrátil Lexian i tři dýky (jedna byla obzvlášť kvalitně vypracovaná a voják už se těšil, jak ji prodá) a malou brašnu, plnou lahviček s jedy a protijedy, kterou si žena okamžitě připnula k pasu.
"A teď vypadněte!" poručil znovu král a Malara s Arathem a Tilraenem s poklonami opustili místnost. Lexian je následovala.
Procházeli širokými chodbami s rudou dlažbou, až se od nich po chvíli Malara oddělila.
Její odchod jako by Lexian trochu uklidnil, protože konečně prolomila velmi nepříjemné ticho. "Děkuju."
Když ticho přetrvávalo, dodala: "Myslím, za to, že jste mi zachránili život, nechali mě jít s váma a tak."
"Hm. Uvidíme, jestli jsme se rozhodli správně," odvětil Arath aniž by jí věnoval jediný pohled.
"Říkala jsi, že se jmenuješ Lexian?" zeptal se Tilraen.
"Jo," přikývla. Mimoděk si všimla, že Tilraenovi oči jsou stejně zelené jako jeho plášť. Nikdy předtím neviděla člověka s tak zelenýma očima. Bylo to trochu znepokojivé.
"Jsem Tilraen," představil se. "A on se jmenuje Arath," ukázal na tmavovlasého muže.
Lexian znova přikývla. Cítila, že jí nevěří a ani se tomu nedivila. Na jejich místě bych si také nevěřila. Nevím, o co přesně tady jde, ale jsem si jistá, že Daeronu to nepřinese nic dobrého. Jestli tahle výprava uspěje, mou zárukou to nebude.

Zkoumavým pohledem si měřila koně, kterého jí přidělili.
Dokonce ani ten kůň mi nevěří. A to jsem doufala, že aspoň s ním si budu moct popovídat... Nakolik se dá povídat s koněm.
Arath s Tilraenem postávali opodál a Lexian si byla jistá, že mluví o ní. Pravdu měla jen z části, nebyla totiž jediným předmětem hovoru.
Čekali na jediné.
"Jsem tady!" oznámila Malara, když se konečně objevila.
Prošla kolem Lexian do stájí, jen na okamžik se zastavila, aby se představila a řekla: "Uděláš něco podezřelého a bude mi úplně jedno, že to má být Arath, kdo tě případně zabije."
"Taky tě ráda poznávám," opáčila Lexian ironicky a sdělila jí své jméno, ačkoliv si byla jistá, že si jej Malara pamatuje.
Rudovlásčin nenávistný pohled se do ní zabodl jako dvě modré, vražedně ostré jehly.
Druhá žena jí to oplatila klidným úsměvem a opřená o zeď sledovala, jak Malara sedlá svého koně.
Aspoň, že už je normálně oblečená, když už s ní musím cestovat!
Rudovlasá žena skutečně vyměnila své, podle Lexianina názoru velice nevhodné a navíc nepraktické, šaty za kalhoty a kabát z pevné látky.
Lexian odtrhla pohled od Malary a vyrazila radši za mužskou částí výpravy.
"Tak o co přesně tady jde?" zeptala se.
"Náš král rozhodl, že máme osvobodit ledovou princeznu," odpověděl jí Tilraen. "Slyšelas o ní, že jo? Hrozně dlouhá zima, hodně mrtvých lidí a tak."
Lexian přikývla. Každý o ní slyšel.
"Ta čarodějnice, Ilysaia, říkala, že pořád žije, ale nějaká kletba nebo co ji vězní v jeskyních Erwialu."
"Erwial? To bude celkem dlouhá cesta..."
"Ještě delší. Nevíme, jak zlomit kouzlo, které ji poutá, proto musíme navštívit nějakého Věštce, který o tom možná něco vědět bude. A aby to bylo zajímavé, žije až v Teiaře."
Dál se Lexian neptala. Takže jestli chci žít, musím pomoc zničení rodné země. K čemu jinému by taky mohli ledovou princeznu potřebovat... A samozřejmě si musíme dělat zacházku přes celý Daeron. Skvělé.
"Tak vyrážíme, ne?" křikla Malara.
Všichni čtyři se vyšvihli do sedel.
To bude skutečně dlouhá cesta, s mrchou po boku... Lexian pochybovala, že si někdy získá Malařinu důvěru. Nevěděla, jestli o ni vůbec stojí.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Avannea Avannea | Web | 15. července 2015 v 18:07 | Reagovat

Paráda, už se těším na další díl :D Jsem zvědavá jak to bude pokračovat :D

2 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | E-mail | Web | 14. srpna 2015 v 22:54 | Reagovat

Mám Lexian ráda, už jen díky těm jejím "tichým názorům" na druhé. Malara mi připomíná Izzy z Nástrojů smrti, prostě svéráznou a přitažlivou bojovnici. Trochu mě zaráží, že nebyli třeba jako "Vzali jsme tě sebou jen kvůli tomu, že se nám hodí každá pomocná ruka.", ale oni ji (až na Malaru) docela přijali. Nevím, jsem zvědavá, pokračovat budu určitě příště, nenechám si to ujít.
Proč je ta Lexian tak speciální, hm hm hmm.

3 Reveriedreams Reveriedreams | E-mail | Web | 23. října 2015 v 16:17 | Reagovat

Nechápu prroč,  ale místy mi to  dost  připomíná Oko bouře.  Nemohu si pomoct!  Možná je to důvodem, proč se nám tak líbí povídka té druhé.
A co se týče tohoto - až narazíš na postavu jménem Arathan,  je to jen náhoda.
Tato kapitola se mi celkově zdá nějak... ještě lepší než ta minulá. Jsem zvědavá,  jestli  se Lexian se všemi spřátelí.  Jdu si okamžitě přečíst pokračování!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.