Ledová princezna - 1. kapitola

10. července 2015 v 13:32 | Ariven |  Ledová princezna
Tak tedy... 1. kapitola! Původně to byla nejdelší kapitola z celého příběhu, ale vzhledem k tomu, že vím, že spoustě lidí se nechce číst na internetu tak dlouhé věci, rozsekla jsem ji na dvě.
Je to takové dosti ukecané a možná se tam projevuje takový můj psací nešvar a sice vyhození příliš velkého množství postav najednou, ale zas tak hrozné to není...
Tak se pohodlně usaďte a pusťte se do čtení...



Král Lecias znuděně poslouchal zprávu o útoku na Daeron. Vždy to bylo stejné; ergaratští vojáci napadli nějakou vesnici, občas i více, v závislosti na čase, rozkazech a momentální náladě velitele ji někdy zcela srovnali se zemí, jindy pouze vydrancovali a pobili část obyvatel, a pak se rychle stáhli zpět za hranice, kam se nepřítel nikdy neodvážil. Někdy to nestihli včas a pak se museli utkat s daeronským vojskem. Tyto boje pro ně nekončily vždy dobře.
Tak jako tak, vinou těchto výpadů zmizela z mapy spousta daeronských vesnic. Zůstaly jen vísky ve východnější části země, dále od hranic, i když ani ty nebyly zcela netknuty, a samozřejmě osady tak malé, že se je nikdo neobtěžoval do map zakreslit a většinou i útok na ně byl vyhodnocen jako zbytečný. Města, chráněna hradbami a vojáky jejich pánů, byla při útočných taženích většinou vynechávána; sám Lecias si za dobu své vlády dovolil všehovšudy jeden jediný - a nepříliš úspěšný - útok.
Válka byla, celá nedočkavá, za dveřmi, ale nikdo se neměl k tomu, aby ji pustil dál.
"A něco neobvyklého se náhodou nestalo?" zeptal se poněkud znuděně král vojáka podávajícího zprávu.
Muž zavrtěl hlavou. "Ne, Vaše Veličenstvo."
"Zdá se tedy, že Daeron už dlouho nevydrží," konstatoval král spokojeně, jak už to dělal po každém hlášení několik let, a zasmál se.
Přes vlastní smích skoro přeslechl zaklepání na dveře. Dovnitř vstoupil jeden ze strážných, kteří stáli před sálem.
"Vaše Veličenstvo," řekl a hluboce se poklonil.
"Co je?"
"Je tu nějaká žena. Tvrdí, že je čarodějnice a má pro vás důležitou informaci."
"Čarodějnice?" Lecias viditelně ožil. "Ať vstoupí!"
Strážný s další poklonou opustil sál a místo něj vstoupila žena v dlouhých šatech z černého sametu. Na široká ramena jí padaly tmavě blond vlasy, a když jí král pohlédl do modrošedých očí, všiml si, že jedno oko je slepé. Působila celkem mohutně, ale rozhodně nebyla tlustá, zato však vysoká.
"Kdo jsi?" tázal se Lecias, když se čarodějnice neměla k úkloně ani k řeči.
"Mé jméno je Ilysaia," představila se a s klidem králi oplácela pohled. "Dlouhá léta jsem žila v Daeronu, ale tamní lid nedovedl řádně ocenit mé schopnosti. Navíc, řekněme, že mezi mnou a princeznou došlo k jistým neshodám."
"Tvé schopnosti?"
"Myslela jsem, že vám ten muž řekl, že jsem čarodějnice?"
"Ano, ale setkal jsem už i s takovými, kteří se měli za velké mágy, když dokázali kouzly zhasnout svíčku. A že i to některým zabrat... Ve tvém vlastním zájmu doufám, že k nim nepatříš," řekl král a v očích se mu nebezpečně zablesklo.
"To opravdu ne," odpověděla žena téměř pobaveně. "Vlastně byste jen těžko hledal čaroděje mocnějšího než já."
"Něco takového může tvrdit kdokoliv."
V Ilysaiině tváři se objevil náznak netrpělivosti, ale rychle jej zase skryla pod masku ledového klidu. "Jistě..." přikývla. "Jistěže může."
Z naleštěné podlahy uprostřed místnosti vyrazil výhonek, který závratnou rychlostí vyrostl v bílý strom, jehož větve se rozlezly po stropě jako sněhová pavučina a dále pokračovaly v růstu, až jimi byly pokryty i zdi. Sál se ponořil do stínů, když pod spletí bílého dřeva zmizela okna.
Nikdo se nepohnul, sotva se odvažovali dýchat.
"Magie dokáže tvořit," pronesla Ilysaia. "Ale stejně tak i ničit," dodala a strom pohltily plameny.
Místností se rozléhalo praskání ohně, přestože se okolní vzduch ani nepatrně neohřál. Brzy po stromu nezbylo nic, než hromádka popela, ale sál zůstal nedotčený.
"Možná na to nevypadám, ale jsem nejstarší člověk na území celého původního království, které vaši předci tak hloupě rozdělili. Za svůj život jsem viděla a zažila věci, které si sotva dokážete představit. Čas nade mnou nemá žádnou moc."
Lecias na ni jen ohromeně hleděl. "Proč jsi přišla?" zeptal se po chvíli a jeho hlas zněl náhle nejistě a slabě. "Chceš mi snad nabídnout své služby?"
"Především se s vámi chci podělit o jednu svou vzpomínku."
Lecias nechápavě zamrkal a pak se konečně vzchopil a vklouzl zpět to role sebejistého vládce. "Vzpomínku? K čemu mi bude tvá, byť nepochybně zajímavá, vzpomínka?"
"Týká se jisté velice mocné bytosti. Tak mocné, že zničení země, řekněme o velikosti Daeronu, by jí nečinilo nejmenší problém," vysvětlila Ilysaia s ďábelským úsměvem.
"Velice mocná bytost?" Král se na trůnu napřímil.
"Ledová princezna."
"Něco málo jsem o ní slyšel." Lecias byl nyní jako na jehlách. "Mluv."
"Je uvězněná v Erwialských jeskyních," začala Ilysaia. "Poutá ji tam mocná síla a sama se vysvobodit nedokáže. Ale někdo jiný by kletbu, která ji poutá, prolomit mohl."
"Pokračuj," pobídl ji král netrpělivě, když zmlkla.
"Erwial je sice daleko, ale přesto by se vyplatilo vyslat výpravu, která by Methere vypustila. Získal byste tak spojence, kterému není rovno." Úsměv na čarodějčině tváři se ještě rozšířil.
"Hádám, že někde je háček... Co je zapotřebí k tomu, aby mohla být princezna osvobozena? Pochybuji, že stačí přijít a rozkutat led."
Ilysaia si povzdechla. "To netuším. Arin nechtěla, aby byla kletba nad Methere zlomena."
"Kdo je Arin?" nechápal král.
"To od ní tohle všechno vím, ale na tom nesejde. Už je dávno mrtvá. Musíte vyslat výpravu! Oni už nějaký způsob najdou. V Teiaře žije muž, který si říká Věštec. Dokáže komunikovat se světem duchů. Ten by mohl vaší výpravě poradit."
"Teiara? Výprava bude mít dlouhou cestu. Do té doby můžu mít Daeron dobytý vojenskou silou," namítl Lecias.
"Pochybuji," odvětila Ilysaia ledově. "Erazius má v rukávu pořádné eso."
Král se zamračil. "O co jde?"
Čarodějnice pokrčila rameny. "To nevím. Každopádně pod hlavním městem se dějí hodně divné věci a trochu se děsím toho, až ten projekt spatří denní světlo."
"Ať už si tam si tam Erazius pěstuje cokoliv, pochybuji, že ho to zachrání. Máš ponětí, jaký je rozdíl v počtech i výcviku jeho a mého vojska?"
"Zajisté. Přesto vám radím: získejte Methere," trvala na svém Ilysaia.
"A jak mi zaručíš, že se ledová princezna neobrátí nakonec i proti nám?"
"Protože máme stejné cíle. Můžeme s ní uzavřít dohodu. Ona nám nechá naši zemi, výměnou za zbytek světa."
Lecias vstal z trůnu a přešel k oknu. Díval se do zahrad a přemýšlel o Ilysaiiných slovech. Po chvíli se odvrátil, krátce se zahleděl na čarodějnici, načež kývl na vojáka, který mu předtím vyprávěl o bojích v Daeronu. "Přiveď mi sem Aratha, Tilraena a Malaru! Nebo vlastně počkej... Můžu je všechny tak dlouho postrádat? Ale co, přiveď je!"
"Vaše Veličenstvo, pan Arath se sotva vrátil z-"
"To mě nezajímá. Běž už!"
Otočil se k Ilysaie, čarodějnice se spokojeně usmívala. "Takže je vysíláte za Methere?"
"Ano. Tvá slova mne přesvědčila, tak teď doufej, že toho nebudu litovat."
"To zajisté nebudete. V nejmenším, můj králi."

***

Krčila se ve větvích rozložitého dubu a skrz okenní tabuli hleděla do trůnního sálu. Její šíp, namočený v účinném jedu vlastní výroby, mířil přímo na Leciase.
Někteří lidé se zkrátka šikovně narodili. My ostatní si musíme na život vydělávat, ušklíbla se a chystala se vystřelit, ale v poslední chvíli se zarazila. Do rány jí vstoupila neznámá, avšak lehce povědomá, žena.
"Uhni," zasyčela Lexian podrážděně.
Věděla, že má jenom jeden pokus. Jen jeden jediný výstřel. Nemusela zasáhnout srdce nebo tak, jedu stačilo drobné škrábnutí. Škrábnutí na Leciasově kůži.
Žena se stále neměla k ústupu a navíc do místnosti vstoupili tři další lidé.
"Vy mi to snad děláte schválně, hajzlové."
Přejela pohledem nové příchozí, dva muže a jednu ženu. Nikdo z nich jí nebyl povědomý, ale Lexian by vlastně překvapilo, kdyby tomu bylo naopak. Každopádně ti lidé působili jako válečníci. Jeden z mužů byl oděn celý v černém a ani jeho vlasy, spadající na ramena, neměly jinou barvu. Bledá tvář v té černi zářila jako úplněk na pozadí noci.
Praktické. Až Lecias chcípne, tenhle se aspoň nebude muset převlékat na pohřeb. Lexian se pousmála.
Druhý muž byl o něco menší a krátké, tmavě hnědé vlasy mu trčely do všech stran, jako by před půl rokem ztratil hřeben. Než si ho stihla lépe prohlédnout, otočil se a Lexian se naskytl pohled na záda jeho tmavě zeleného pláště.
Žena, která přišla s nimi, měla tmavě rudé vlasy, které se jí vlnily až k pasu. Byla oblečena do šatů z černé kůže, tak krátkých, jak by si nikdy žádná obyčejná žena nemohla dovolit, aniž by způsobila veřejné pobouření, a efekt dotvářely vysoké boty.
Vypadá jako luxusní prostitutka. Ve vykřičených čtvrtích u nás ve Fayelii by vydělala balík.
Ale v tu chvíli žena, která stála v cestě šípu, určenému pro krále, konečně ustoupila a tak se Lexian nově příchozími dále nezabývala. Pořádně zacílila a už už pouštěla tětivu, když se ucítila jemné bodnutí na stehně.
Propadla se do temnoty.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Avannea Avannea | Web | 11. července 2015 v 21:10 | Reagovat

Páni, moc dobře napsané. Mě by teda vůbec nevadilo, kdyby jsi to sem dala celé, ale co, budu si muset počkat :-)  Už se moc těším na další kapitolu.

2 Yasemin Other Van de Notte Yasemin Other Van de Notte | E-mail | Web | 12. července 2015 v 17:08 | Reagovat

Je to vážne perfektné :D Páči sa mi tá čarodejnica. Som zvedavá, čo mám od nej očakávať. :D A vážne som zvedavá, čo sa stalo Lexian :D

3 Avannea Avannea | Web | 13. července 2015 v 17:37 | Reagovat

Tak ti píšu zase komentář :D Zaprvé moc hezký nový dess :D
Chtěla bych tě požádat o hlas v prvním kole soutěže kam jsem se přihlásila :D Prosím hlasuj zde: http://zosvetaslavy.blog.cz/1507/sutaz-o-naj-blog-1-kolo
Předem moc děkuji.

4 Ariven Ariven | Web | 13. července 2015 v 21:16 | Reagovat

[3]: Děkuji za pochvalu. Ten dess byl láska na první pohled... :-D
Hele, normálně takhle nehlasuji... A že jsi pravidelná čtenářka, udělám výjimku :)

5 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | E-mail | Web | 14. srpna 2015 v 22:26 | Reagovat

Nejsme ještě pořádně seznámení s charaktery, tudíž se v tom čtenář jako já dost rychle ztratí, ale mám ráda ty dialogy. Král se zdá netrpělivý a zřejmě se pro vlastní výhru chytne z místa první přesvědčivé nabídky, jak jsme si právě mohli přečíst.
Lexian musí být zatraceně skvělá postava (nebo musela jí alespoň být, protože nevím, jestli to přežila). Líbí se mi poznámky, které sem tam pro sebe utrousila. Poslední odstavce s ní jsem si fakt užívala. Jdu dál.

6 Kai Kai | E-mail | Web | 20. srpna 2015 v 22:56 | Reagovat

Uh,...sakra, už zase. Ne, srozumitelně, srozumitelně. Popravdě? Zamilovala jsem si Lexian. Zdá se mi jako nesmírně charismatická postava a už se moc těším, až odhalíš pravý záměr Ilysainy (či jak to skloňovat) s Methere (a jak už jsem říkala předem, ty jména jsou celkem záhul :) )

7 Reveriedreams Reveriedreams | E-mail | Web | 23. října 2015 v 16:00 | Reagovat

Náhodou, já zmatek v postavách nemám,  což je zvláštní,  protože právě to se mi u většiny povídek stává.
Celkově se mi tato kapitola moc líbí,  především jsem si z nějakého důvodu oblíbila Lexian.
Jen jsem přemýšlela,  proč se mi to úplně nejsnadněji nečte,  i když se mi moc líbí tvůj styl. Po chvíli jsem na to přišla.  Ztrácím se v souvětích.  Zkusila bych psát kratší,  údernější věty,  ale nemusíš se tím  řídit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.