Srpen 2013

Oběť a vrah

19. srpna 2013 v 21:47 | Ariven |  Básně
Původně jsem měla napsanou jenom vrahovu část, ale pak mě nějak napadlo udělat z toho rozhovor. Vrahova část by tedy mohla stát i sama o sobě, zatímco jeho oběť by sama nedávala tak úplně smysl....

Oběť a vrah
Co to náhle- Co to hledáš?
Ah, nůž? Proč mi ho k hrdlu zvedáš?
Snad jsem se proti tobě něčím provinila?
Jen řekni, co udělat, abych to odčinila?

Nač ty slzy, nač ten pláč?
Proč na důvod mě se ptáš?
Snad nežádáš slitování?
Nechápeš "sbohem", má paní?

Chápu, rozumím, uvěřit nezvládám,
proto ty otázky pokládám.
Skloň prosím svou zbraň k zemi,
co tě ke zlu vede, pověz mi.

Nerozumíš, proč to dělám?
I já důvod marně hledám...
Ale vážně, první vyvolenou nejsi,
v nebi ptej se Anny nebo třeba Daisy.

Anna? Snad ne má sestřenka ztracená?
Tak ona byla... tebou zavražděná?
A ta tvá tvář! Lítost necítíš?!
To i mne dnes prostě usmrtíš?

Budu si to vyčítat a v noci se budit,
vím, že mě Bůh musel dávno odsoudit,
ale nemůžu si pomoc, nelze přestat,
a pochybuju o šanci za mříže mě dostat.

Měli by tě chytit a hlavu ti stít!
Ano, kdybych přežila, to budu za Annu chtít!
Já tě milovala... Tohle snad ani nejsi ty!
Tohle kruté monstrum, které nezná city...

Myslíš, že jsem jen vrah bez srdce?
Pravda, nemůžu si hrát na světce,
ale až tě půjdu do řeky pochovat,
budu toho vážně litovat.

Tak opravdu zemřu, nemám naději...
Být to tak cizí rukou raději!
Ani nechci vědět, jak často krev prolíváš!
Co- Co se najednou tak díváš?

Krev! Vidím ji proudit žilami pod kůží!
Pohlédni naposledy do očí mně, zlému muži!
Ach, omlouvám se, neměl jsem tě sem zvát,
ale je pozdě... už musíš jen navěky spát.