Červenec 2013

Konec

24. července 2013 v 14:55 | Ariven |  Básně
To jsem jednou chtěla psát a nějak ke mně nepřicházela slova a tak vznikl začátek této básně. Trochu upravená verze se pak dostala na jednu výstavu věnovanou 1. světové válce, kterou dělala v městském muzeu naše škole ke stoletému výročí.
(popis přidán 21.6.2015)

Konec
Slova prokletá,
jména ztracená,
vytržená stránka,
krví zbrocená.

Zničené mocnosti,
zapomenuté časy,
rozpadlé kosti,
umlčené hlasy.

Sežraný je rzí,
meč, co ostrý býval,
krváceli nevinní,
déšť potom krev smýval.

Rozemleto na prach,
nezbylo nic z krásných zámků,
z říše se stal hřbitov,
místo věčného spánku.

Krvavý kult

3. července 2013 v 14:14 | Ariven |  Básně
Pamatuji si, jak jsem tohle napsala v noci na balkoně jednoho tureckého hotelu... Nevím, kde člověk vezme nápady na takové věci během dovolené u moře, ale prostě... Ariven logic.

Krvavý kult

Bez duše a bez tváře,
klečíme u oltáře,
našeho kultu temnoty,
jsme otroky prázdnoty.

Kněz krev pije, i ji káže,
pravidly nás všechny sváže,
jsme tu a není cesty zpět,
nikdy víc neuvidíme širý svět.

V klášteře jsme na věčnost,
v sektě naše budoucnost,
ovce, co se daly zlákat,
teď můžeme už jen plakat.

Jednou dceru vezmou a uvězní,
svážou, spoutají, bezcitně zprzní,
pak znovu na oltáři, než ji obětují,
zbláznění ďáblem, nikdy nelitují.

Každý vidí, všichni mlčí,
kolem oltáře divoce se točí,
ve strachu, že to oni budou,
že třeba je příště obětujou.

S každým ránem, není jistý večer,
úleva, když někdo jiný ječel,
křikem, který ti další den života dá,
i když se to jen jako život zdá.